Zebra se může dožít až třiceti, nebo čtyřiceti let. Stavbu těla má zebra podobnou druhům oslů, nebo koní. Má kratší nohy, ale velikou hlavu. Zebra nedokáže tak dobře sprintovat, jako chovný kůň, jsou však vytrvalejšími běžci než kůň. Spekuluje se, že pruhování zebry má termoregulační funkci, nebo slouží jako ochrana proti bodavému hmyzu.

Druhy zeber

Zebry jsou rozdělovány do čtyř druhů, ačkoliv existuje též mnoho poddruhů a rozdílů mezi zebrami.

Rozdělují se na:
· Zebru stepní
· Zebru horskou
· Zebru Grévyho

Tato zebra je největší a nejdivočejší ze všech druhů zeber. Lze ji nalézt pouze v Keni a Etiopii. Má nápadné pruhování, které se odlišuje od ostatních zebřích pruhů. Její pruhy jsou velmi úzké. Také má rozpoznatelně velké zaoblené uši, které připomínají uši oslí. Dokonce i hlas těchto zeber se více podobá hlasu oslímu, hýkání, než řehtání ostatních druhů zeber.

Mláďatům zebry Grévyho roste hříva od hlavy, přes celý hřbet, až ke konci ocasu. Tato zebra začíná být ohrožena, neboť kromě přirozených nepřátel, jako jsou lvi, kteří ji loví, má drastický vliv na úbytek těchto zeber také člověk, který zebry připravuje o jejich přirozené prostředí. Dalšími nepřáteli těchto zeber jsou pytláci a jiní pochybní lidé, a také dobytek, se kterým se musí dělit o pastvu a vodu.

· Zebru kvaga
Dále je druh Zebra Chapmanova
Tato zebra má mezi širokými černými pruhy ještě pruhy tmavohnědé. Toto ji odlišuje od čtyř předchozích druhů zeber.

Život zebry

Zebry žijí pouze na savanách nebo v horských biotopech střední a jižní Afriky. Potravu zebry činí rozličné rostliny, kde je spásají na travnatých územích nedaleko vody. Klisna zebry je březí celý rok. Mívá jedno mládě, méně často potom dvě. Pokud se však narodí dvojčata, nejsou obě životaschopná. V průměru mívá zebra mládě jednou za 3 roky. Zebru je mnohem obtížnější ochočit a vycvičit, než je tomu u koní. Stává se tak velice zřídka.