Haterie jsou plazi z čeledi hateriovitých. Konkrétní zástupce rozlišujeme dnes pouze dva, a jsou to druhy haterie novozélandská a haterie Guentherova. Řád dosahoval největšího významu v období triasu a jury. Od té doby drtivá většina zástupců vyvinula, dva výše zmíněné druhy ale přežívají dodnes, a to v téměř nezměněné podobě. Z tohoto důvodu se o hatériích mluví jako o živoucích zkamenělinách.

Na první pohled by vás haterie mohla zmást svým vzhledem, dle kterého byste ji dost možná zařadili mezi ještěry. Tento živočich má 4 nohy, které jsou však kratší, než u ještěrů, ocas, hřbetní hřeben s výrůstky a výrazné tmavé oči.

Kromě svého historického původu provází haterie řada zajímavostí a biologických zvláštností, které jsou důvodem zájmu veřejnosti o tohoto živočicha:

• Haterie mají, stejně jako obecně všichni plazi, pomalý metabolismus, jehož rychlost se do velké míry dokáže přizpůsobit okolní teplotě. Metabolismus haterií ale může zpomalit do takové míry, že jim stačí pouze jeden nádech za hodinu. Pomalý není jen jejich metabolismus – i pohyby vykonávají pouze pomalé.
• Haterie mají srostlé zuby s čelistí, naopak jim chybí plně osifikovaná kostra, a nenajdeme u nich ani plnohodnotná žebra.
• Pro tohoto živočicha je typické třetí, tzv. temenní oko, které je zasazené v parietálním otvoru na temeni hlavy. Vidí jím ale jen mladé haterie. Oko ale zdaleka nevnímá obraz tak, jako oči naše. Rozeznává zejména množství světla a identifikuje stíny.
• Haterie jsou schopny kaudální autotomie. To je obranný prvek, při kterém živočich odvrhne část svého těla (typicky jí bývá ocas), aby unikl pozření predátorem. Opuštěná část těla se zpravidla ještě nějakou dobu pohybuje, čímž mate predátora.

Pokud byste chtěli tento druh pozorovat naživo, budete si muset udělat výlet na Nový Zéland, který je jediným místem, kde lze tohoto živočicha spatřit. Oba druhy haterie jsou tu přísně chráněné.