Středověku se říká temný. Postavení žen v tomto období nebylo právě skvělé. Období starověku sice také přálo více mužům než ženám, ale nastávající období nastolilo jednoznačně vládu mužům. Znamená to, že žena byla odsouzena jen k práci v domácnosti a měla status služky? Tak zlé to zase nebylo. Pokud žena chtěla, měla příležitost najít si svou cestu. Snadné to ale rozhodně neměla. Zvláště, když samotná církev měla velmi nepřátelský přístup. Samotný Tomáš Akvinský nemohl ženám přijít na jméno. Naštěstí realita nebyla zase tak dramatická. Pojďme se podívat, kde se žena mohla poměrně úspěšně prosadit.

Hradní paní – muži šlechtici se doma zdržovali velmi sporadicky. Obvykle byly na cestách nebo ve válce. Bylo tedy na ženách, aby nejenže vedly velkou domácnost, ale dohlížely na chod celého panství. To znamená, že byly zodpovědné za práci v zemědělství i za lesnické práce. Velmi často také pomáhaly potřebným. Zakládaly špitály. Možností k realizaci tedy měly dost. Co se týče vztahu k vlastním dětem, vztahy nebyly tak srdečné jako dnes. Ženy často využívaly služeb chudých kojných. Děti nebyly tolik hýčkané, vztahy byly odtažitější, což bylo dáno vysokým počtem těhotenství a vysokou mortalitou novorozenců a malých dětí. Mít vlažný vztah k dětem bylo emočně únosnější.

Panovnice – i v temném středověku nalezneme velmi úspěšné a ctižádostivé panovnice. Pojďme vzpomenout například na Eleanor Akvitánskou nebo její tchýni Matyldu. I v českých vodách najdeme ženy, které byly na svou dobu úspěšné. Například Eliška Rejčka nebo Kunhuta Přemyslovna.

Řeholnice – i když si mnozí z nás představují klášter jako vězení, pravda je taková, že klášterní život umožňoval mnoha ženám se emancipovat. Typickým příkladem je svatá Hildegarda z Bingenu nebo Anežka Přemyslovna.

Obchodnice a řemeslnice vůbec špatně na tom nebyly řemeslnice či obchodnice. Velmi aktivně pomáhali v živnosti svých manželů, a pokud se stalo, že ovdověly, velmi zdatně dokázali převzít manželovu živnost a prosperovat v ní.