Možná, že právě přečtení tohoto článku, vám přinese pár zajímavých, a třeba i překvapujících informací o životě těchto „plovoucích tankerů“, nesoucích latinský název Hippopotamus amphibius.

Hroši potřebují ke svému životu vodu, a proto se zdržují v oblastech afrických hlubších jezer, s dostatečným břehovým i vodním porostem. Ten ostatně tohle zvíře vyhledává, jako hlavní zdroj potravy. K dosáhnutí váhy až 3 200 kg, musí tenhle cvalík spást denní dávku mezi 40 až 60 kg vodních trav. Tak také získává potřebnou energii k námluvám, bojům, rozmnožování, a výchově potomků. To vše se totiž také odehrává ve vodě, včetně porodu a kojení mláďat.

Tělo hrocha je pro pobyt ve vodě celkem dobře uzpůsobeno. Mezi jeho prsty najdeme plovací blány a má také uzavíratelné ušní boltce, i nozdry. Rčení, že má někdo hroší kůži je na místě, protože její tloušťka se pohybuje mezi 3 až 6 centimetry. Kůže je ale zároveň velmi citlivá na slunce, takže její ochranou je přirozené vylučování olejnatého sekretu, jenž zároveň působí i jako antibakteriální ochrana.
Velký respekt ovšem budí jejich obrovské zuby, kterých má kolem čtyřiceti a neustále dorůstají. Až šedesát centimetrů dlouhé špičáky používají zejména v soubojích o přízeň samic.
Hroch je velmi vrtkavé a nebezpečné zvíře, které často bezdůvodně napadá vše, co najde ve svém dosahu. Pokud se ocitnete v jeho teritoriu, je velká pravděpodobnost, že k napadení dojde. I na souši je tenhle zdánlivě neohrabaný tlouštík velmi rychlý. Dokáže totiž běžet několik set metrů až padesátikilometrovou rychlostí. Hroch patří k nejnebezpečnějším zvířatům Afriky, které má překvapivě na svědomí nejvíce lidských životů. Je to z části i mylnou představou nezkušených návštěvníků buše, na které působí to zvíře dobráckým, až flegmatickým dojmem. Opak je ale bohužel pravdou.

Ani jejich obrovská síla a agresivita, je bohužel nemůže dostatečně ochránit před útoky pytláků a úbytkem jejich přirozeného prostředí.